Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nebezpečí

Jestliže chceme, aby náš papouščí miláček byl s námi co nejdéle, je třeba pomyslet na všechna možná nebezpečí, která skýtá pro něj nepřirozené prostředí, a to je náš dům či byt. Samozřejmě nemůžeme předvídat vše, ale můžeme spoustě úrazů či dokonce úhynu předejít různými opatřeními.

Nejčastějším nebezpečím je úlet papouška otevřeným oknem či dveřmi, kdy venku zvláště menší papoušci nemají moc šancí na přežití. Ale i velkého papouška může napadnout dravec. Stávají se ale i případy, kdy velcí papoušci přežijí i zimu venku, například znám takový případ v Praze v oboře Hvězda, ale na to nemůžeme spoléhat. V bytech jsou to spíše okna kudy papoušek ulétá, ale v domečku musíme myslet i na dveře. V zimě se okna otevírají většinou jen ráno a večer před spaním, když se větrá. Tehdy většinou papouška ještě nemáme nebo už nemáme puštěného. Ale v létě bývá okno otevřené třeba celý den, takže snadno zapomeneme, papouška pustíme z klece a najednou frrrnk, papoušek je pryč. zari-2013-24-021.jpgU oken se ochrana dá řešit buď  na pevno přidělaným pletivem nebo sítí zvenčí, takže je jedno jestli je okno otevřené nebo ne. Pro malé a střední papoušky stačí síťovina, pro velké papoušky se již musí použít pletivo. Další možností je rám o velikosti nejčastěji otevíraného okna, na který připevníme pletivo nebo síťku a na rám okna přiděláme šroubovací skobičky. zari-2013-24-022.jpgSamozřejmě, pokud máme okno dřevěné. Když otevřeme okno, tak do jeho rámu nasadíme hned rám se sítí nebo pletivem a zajistíme těmi skobičkami. Pokud se tohle naučíme dělat automaticky, tak je o papouška postaráno. V domku je nebezpečí i u dveří. Tam samozřejmě síť ani pletivo dát nemůžeme, jak bychom se dostali ven my, že . Nejlepším řešením je asi závěs kolem dveří. Takový, jaký bývával dříve v zimním období v obchodech, aby tam netáhlo. Je to vlastně půlkruhová tyč nade dveřmi a na ní na kroužcích pověšený závěs, který sahá až na zem. Asi jako vanový, ale z látky. Závěs je ze dvou částí, aby se uprostřed mohlo projít, ale nahoře musí být sepnutý dohromady, aby po rozevření rukama nezůstal rozhrnutý. Samozřejmě, že nahoře musí být ten půlkruh zakrytý (jakási stříška), aby papoušek závěs jednoduše nepřeletěl a nefrnknul.

Další nebezpečí je nevhodná potrava, tedy snědení něčeho jedovatého. Bývají to nejčastěji jedovaté pokojové rostliny. Dnes je již snadné najít si na internetu informace o rostlinách, které máme doma, jestli nejsou jedovaté. Pokud ano, musíme je z míst kde se pohybuje papoušek odstranit. Pokud si nejsme jistí, raději rostlinu dáme pryč, než potom pozdě bědovat. Také se často stává, že ve snaze dopřát papouškovi všelijaké cizokrajné ovoce, mu tímto ublížíme. Velmi toxické pro papoušky (ale i pro jiná zvířátka) je avokádo. Bylo prokázáno, že skutečně může způsobit i úhyn papouška. Avokádo je vlastně toxické i pro člověka, ale ne nebezpečně. Já raději ovoce, o kterém toho moc nevím, papouškům nedávám. Dál není rozhodně vhodná pro papoušky potrava naše, tedy jídlo, které jíme my. Ono to sice vypadá komicky, když nám papoušek uždibuje z talíře nebo dokonce z úst, ale pokud papouška necháme, pomalu ho zabíjíme. Není to smrt jako při prudké otravě, ale ničíme mu tím některé vnitřní orgány a papoušek buď může mnohem snáze onemocnět chorobou, kterou by jinak nedostal (třeba i obyčejná chřipka) nebo se prostě nedožije takového věku, který bývá u toho kterého druhu obvyklý. Takže pokud si chceme dopřát tu legraci, že papoušek nám ujídá z talíře a podobně, tak si na ten talíř dáme to, co papouškovi neškodí. Třeba ovoce nebo zeleninu. A když jíme normální jídlo, raději necháme papouška v kleci.

Velké nebezpečí pro papoušky a ptáky vůbec představuje teflon. Není to ještě tak moc známé, ale je to již vědecky prokázané, že z teflonového nádobí se při vysokých teplotách začínají uvolňovat toxické plyny, které dokáží ptáky v několika hodinách zabít. Já sama mám špatnou zkušenost, kdy po zapnutí Remosky, která měla víko potažené teflonem, mi za necelé dvě hodiny umřel kanárek. Ráno byl úplně čilý, zpíval, poskakoval po kleci a byl prostě v pořádku. Zapli jsme Remosku a než se upeklo maso, kanárek najednou sípal na dně klece a po pár minutách byl mrtvý. Přestože jsme ho nenechali pitvat, vím jistě, že to bylo z teflonu, protože víko se u Remosek rozehřeje na velmi vysokou teplotu. Bohužel jsme si to uvědomili až když bylo už pozdě.

Velmi časté nebezpečí jsou úrazy, kterým bychom se měli snažit co nejvíce předcházet a zabezpečit prostory kde se volně pohybuje náš papoušek tak, aby se nemohl zranit. Velké nebezpečí představují pro ptáky "neviditelné" překážky, tedy sklo. Před okny by vždy měla být záclona nebo závěs, protože buď papoušek vůbec tím směrem neletí nebo to velmi ztlumí jeho žuchnutí do okna a navíc se o záclonu nebo závěs může zachytit, takže po nárazu nespadne dolů a nezláme si nic.

Dále to bývají pády za nábytek, které rovněž velmi často končívají zlomeninou. Já to řeším tak, že na horní straně nábytku rozložím tvrdou čtvrtku nebo karton, který dosahuje až ke zdi. Ten buď zatížím věcmi, které jsou na nábytku nebo ho k němu přilepím lepicí páskou a ke zdi přitluču malými hřebíčky. Pozor i na svislé mezery po stranách nábytku, ty je třeba také zakrýt, protože papoušek může zaletět i ze strany za nábytek. Tam, kde se zadní část nábytku nemůže zakrýt papírem, protože to musí větrat (např. lednice), přidělám mřížku z pletiva. Na lednici ji zatížím nějakými předměty a na stěnu ji přichytím hřebíčky.

 

zari-2013-24-018.jpg zari-2013-24-015.jpg zari-2013-24-016.jpg unor-22-2014-005.jpg

 

Pokud máme špatně přístupná místa i u země, například u nábytku na nožičkách, je třeba tato místa zahradit také. Někteří papoušci rádi chodí po zemi nebo když se jim nepodaří přistát na nábytku a spadnou na zem, tak ze strachu mívají často chuť zalézt právě pod nábytek na nožičkách, odkud se pak těžko dostávají ven. Nejlepší je takováto místa zahradit třeba krabicí od bot, lampy nebo nádobí. unor-2012-003.jpgDůležité je, aby krabice zakrývala celý prostor, kudy by mohl papoušek prolézt pod nábytek. Pokud je na zemi nebo u země zásuvka, je dobré ji zakrýt chráničem nebo jako já (viz obrázek vlevo) zakrýt krabicí a použít prodlužovačku s vypínačem. Tady krabice i zahrazuje prostor pod nábytkem. Kabel od prodlužovačky je samozřejmě zasunutý pod postel, ale pro tuto fotku jsem koncovku povytáhla, aby bylo vidět, že je to prodlužovačka a ne jen zásuvky. Tím se dostáváme k dalšímu nebezpečí - kabely. Pokud jsou kabely třeba od televize, počítače nebo elektroniky volně přístupné, je dobré je schovat, protože pro papouška je to lákadlo na kousání. Je možné je schovat do nějakého pouzdra (třeba stará hadice od luxu) nebo před ně dát jinou věc. Já mám zatím kabely od monitoru a reproduktorů, které jsou na stole kam má Amálka volný přístup, zakryty přepravkou, do které učím Amálku chodit. Velké nebezpečí pro papoušky - mazlíčky, kteří se pohybují volně v bytě, představují malé předměty. Jedná se často například o hračky dětí (korálky, malé části stavebnic a podobně), ale též třeba i potřeby v domácnosti (špendlíky, jehly, hřebíčky) nebo malé věci, které míváme vystavené na poličkách (figurky, kamínky, různé malé napodobeniny běžných věcí). Ty může papoušek při svém zkoumání zobáčkem spolknout. V nejlepším případě projdou trávícím traktem papouška a nic se mu nestane. Ovšem také mu mohou zaskočit do krku a když se mu je nepodaří polknout, může se udusit. Pokud jsou tyto předměty s ostrými hranami či dokonce špičaté, pak už je tu nebezpečí úrazu a úhynu veliké, když je spolkne. Proto je nutné takovéto předměty vždy schovat před puštěním papouška z klece.

Nebezpečné pro papoušky také mohou být některé hračky. Nejčastější vadou jsou toxické barvy na hračkách, většinou dřevěných. Další vadou bývá křehkost u hraček z umělé hmoty. Zvláště větším papouškům nedělá problém takové hračky rozkousat a opět je tu nebezpečí spolknutí ostrého úlomku. 2013-8-23-033.jpgNejlepší je používat hračky z přírodního dřeva. Já kupuji velké barevné korále pro děti, s nezávadnou barvou. Ty navléknu různě na provazy, provlíknu přes pevný kovový kroužek a na karabince zavěsím do klece nebo na strom. Všichni moji papoušci si takovéto hračky oblíbili a hodně si s nimi vyhráli. Místo korálů se mohou použít různě nařezané kousky silných větví s provrtanou dírkou uprostřed, aby se daly navléknout na provázek. Tím se dostávám k dalšímu nebezpečí a to jsou některé provazy či provazové hračky. Provaz by měl být z přírodního materiálu (bavlna, sisal apod.) a pevně stáčený. Každý den, je nutné provazy kontrolovat (stačí pohledem), jestli je papoušek nerozpletl a neutvořily se tím otvory, do kterých by mohl papoušek strčit hlavičku a uškrtit se. Protože papoušci rádi provazy kousají, nejsou pro ně dobré provazy z umělých materiálů, a to ani na přivazování větví, bidel nebo hraček.

Nebezpečím nejen pro papoušky, ale pro všechny ptáky chované v domácnostech, mohou být i věci, které nám vůbec nebezpečné nepřipadají. Například obyčejná mucholapka. Zákonem schválnosti bývá, že pták, například kanárek či papoušek, který normálně lítá po pokoji v kruzích, ve chvíli, kdy pověsíte mucholapku doprostřed pokoje na lustr, proletí těsně kolem ní a křídlem se k ní přilepí. V tu chvíli začne silně křičet a vehementně mávat křídly a snaží se od té věci, která ho drží, co nejrychleji odletět, ale bohužel se tím více do mucholapky zamotává. Nejenže je velmi obtížné mucholapku z ptáka sundat, ale může to být pro něj takový stres, že uhyne. Ve chvíli, kdy se náhodou stane, že se pták k mucholapce přilepí, je nejlepší rychle ho zabalit do ručníku nebo nějakého hadru, aby byl co nejkratší dobu vystaven stresu, který mu připadá jako chycení dravcem a tedy boj o život, i když se tím mucholapka přilepí na více místech. Jakmile však pták nemá pocit, že ho drží něco cizího, už to ho mírně uklidní. Pak musíme mucholapku odstřihnout a ptáka v ručníku i s mucholapkou jemně položit do klína nebo na stůl a snažit se ho zklidnit také konejšivým hlasem a zakrytím hlavy, aby byl ve tmě a neplašil se tolik. Pak se nedá nic jiného udělat než malými ostrými nůžtičkami odstříhat mucholapku i s kousky peří, což musejí dělat alespoň dvě osoby, z nichž jedna drží ptáka a druhá jemně odstřihuje mucholapku z peří. Papoušek pak sice vypadá hrozně, ale je to pro něj nejméně stresující způsob osvobození z lepivých spárů mucholapky. Pak je nejlepší dát ho do jeho klece a nechat ho v klidu "vydýchat" ten šok. Jakmile se pták uklidní (necháme mu alespoň hodinu času), je nutné mu jemně peří omýt od zbytků lepidla, aby ho ve snaze očistit si peří zobákem nedostal do zobáku a nespolykal.

------

Připisuji další nebezpečí, které jsem objevila. Jsou to příliš lehké hračky přivázané na tenkém provázku. Pokud je hračka příliš lehká (například šiška), měla by být přivázaná buď na krátkém provázku nebo na silném provaze, který se nemůže dostat pod peří a utvořit tak stahující smyčku kolem krku papouška. Našla jsem krásné borové šišky, umyla je a jednu jsem přivázala Amálce na delší provázek jako to dělám se zbytky větví z bidel. Amálka se na tom ráda houpe a při tom je okusuje. Jenomže šišky jsou velice lehké a Amálka jak do ní jednou klovla silnějí, šiška obletěla její hlavu a provázek se jí omotal okolo krku. Naštěstí se mohla držet jiné hračky, která byla blízko. Podepřela jsem Amálku zespoda bidlem a šišku i s ní odstřihla. Pak jsem opatrně přestřihla i smyčku na krku a nůžkami jako pinzetou zbytek provázku sundala. Naštěstí mám ve zvyku kdykoliv dávám něco papouškovi poprvé, hlídat ho a pozorovat, jestli je to bezpečné. Takže pozor, takto šišky rozhodně nezavěšujte:

kveten-2014-025.jpg