Jdi na obsah Jdi na menu
 


Naše sbližování

Tady budu psát jak se nám daří s Amálkou sbližovat, co všechno se učí a co již umí, prostě jak se vyvíjí vztah mezi majitelkou a papouškem mazlíčkem, včetně rad co se mi již osvědčili.

Začátek

Když si papouška přinesete domů (nebo vám ho chovatel přiveze), tak i když je ručně dokrmovaný, neznamená to, že je hned přítulný. Velmi záleží na způsobu dokrmování a přístupu chovatele k mláděti. Ale i když je velmi přítulné a mazlivé, při dospívání se často jeho povaha mění a někdy začíná být i agresivní. Mně Amálku paní chovatelka přivezla 18.6.2013 a v její přítomnosti mi šla Amálka na ruku, nechala si navlékat kšírky i hladit jsem ji mohla. Ovšem to se již druhý den změnilo, což se dalo očekávat. V den příjezdu do nového domova je mládě vyjukané z cesty a nového prostředí, tak si nechá libit takřka vše. Jakmile se však rozkouká a získá sebedůvěru, pak velmi záleží na tom, zda bylo již u chovatele, abych tak řekla - socializováno, tedy dostávalo příležitost často se setkávat s různými osobami, které se ho dotýkají, krmí ho a mazlí se s ním. To nebývá časté a pokud chovatel dokrmuje větší množství mláďat, nemívá na to čas. U papoušků je to navíc trošku složitější, kvůli většímu nebezpečí ohrožení infekcemi, které by se mohly k mláděti prostřednictvím množství návštěv dostat. Takže je lepší počítat s tím, že si budeme muset papouškovu důvěru a přítulnost získat.

Každý papoušek by měl mít alespoň základní výcvik, aby se předešlo agresivnímu chování v době dospívání. Když je papoušek od prvních dnů kontaktní, to znamená mazlí se s majitelem, nevadí mu dotyky apodobně, spoustu věcí dělá proto, že vidí, že se vám to líbí, že vyvolává váš zájem o něj (například opakování stejného slova). Důležité je ale naučit papouška, aby dělal některé věci proto, že to chcete vy. Tím se naučí respektovat vás a v dospívání se s ním mnohem lépe vychází. Tím ovšem nemyslím potlačování papouškovy povahy nějakým drillem, ale třeba učení papouška, aby například přiletěl k vám i na povel a ne jen tehdy, kdy chce on nebo učení různých triků a jejich procvičování. Ale papouška to musí bavit. A většinou, když vidí, že to baví i vás, tak to dělá rád právě proto, abyste vy měli radost. Papoušci velmi dobře dokáží rozeznat lidské pocity (a nejen lidské) a často se mi stalo, že když mi bylo smutno, tak papoušek to vycítil a začal "akrobatit" na hračce nebo přiletěl na stůl a více než normálně houpavým krokem se pomalu přibližoval a jukal na mně co já nato, že jsem se musela rozesmát (to se samozřejmě týká již ochočeného papouška).

První dva, tři dny nechávám papouškovi čas, aby se v novém domově rozkoukal, zbytečně ho nestresuji a kolem klece chodím pomaleji a snažím se nedělat žádné prudké pohyby, kterých by se mohl polekat. Neměl by se v tuto dobu pouštět z klece, ale protože Amálka nebyla lekavá a chovala se nebojácně, neodolala jsem a pustila ji již druhý den prolétnout. Zkusila jsem jí dát ruku, abych ji na ní vynesla z klece, ale ohnala se po ní. Takže bylo jasné, že to bude ta delší cesta k ochočení, ale zato bývá trvalejší. Vyndavání papouška z klece je důležité, není dobré ho nechat vylézat samotného. Pomáhá to k naučení toho, že ho také do klece budete dávat a také to posiluje vaši autoritu. Často se papoušek ruky bojí a buď utíká nebo chce kousat. Amálka chtěla kousat. Použila jsem tedy bidélko ve tvaru písmene T, které jsem si udělala z větví a na něm jsem ji vyndala ven. Zpočátku nevěděla co po ní chci, ale musí se dát bidélko (nebo ruka pokud se jí nebojí) k její hrudi asi tam, kde začínají nožičky a mírně proti ní zatlačit (ale neshodit ji z bidla!!!) a ono ji to již samo donutí přestoupit na nabízené bidélko. Je dobré hned od začátku při tom říkat slovo, které si vybereme na nastupování na bidélko, později na ruku. To je součást základního výcviku. Já používám slovo "nahoru". Takto jsem ji vyndala z klece a posadila na její papouščí strom tak, že jsem bidélko s ní dala trochu níže než byla větev stromu a pomalu dávala bidélko pod větev, takže ona na ni sama přelezla. Při tomto úkonu jsem zase použila slovo "dolů". Tato dvě slova používám pořád, dokud si je nezapamatuje a automaticky po jejich vyslovení neudělá co po ní žádám. Občas se ještě stává, že se jí nelíbí, že ji vyndavám já, zatím co ona by chtěla vylézt sama, takže kouše do bidýlka, což mi nevadí, protože to není moje ruka. Časem ji i toto kousání přejde. Každé mládě má tendenci kousat, když se mu něco nelíbí (ale i jen tak, bez důvodu) a pokud se nechá jen tak vyrůstat, bez výcviku, zůstane mu to i v dospělosti.

Zatím se snažím získat její důvěru, aby se po mně neoháněla zobáčkem a nechtěla kousat. Tomu, aby se jí podařilo mne kousnout, se vyhýbám a předcházím situacím, ve kterých by se to mohlo stát. Protože jakmile by se jednou naučila kousat mne, špatně by se to odnaučovalo. Takže se vyhýbám přímému kontaktu (hlazení a dotyky vůbec). Pouze když je v kleci a povídám si s ní přes mřížku a třeba jí i dávám pamlsky, snažím se jí opatrně dotýkat na nožičkách, na bříšku i na zádíčkách. Až teprve jí to přestane vadit v kleci, mohu přejít k přímému kontaktu i mimo klec. Jinak riskuji kousnutí. A já dávám přednost raději kousnutí předcházet, než pak řešit co s tím.

 

Jak pokračujeme

Amálka si již zvykla a začínáme s přímým kontaktem i mimo klec. Vezmu si mezi prsty semínko loupané slunečnice a pomalu se rukou přibližuji k jejímu zobáčku. Když vidím, že se připravuje zobáček otevřít a snažit se ohnat po mně (většinou u toho jakoby zasyčí), tak pohyb ruky hned zastavím. Protože vidí to semínko, tak většinou nic neudělá a vyčkává. Tak se opatrně prostředníkem ruky (mezi ukazováčkem a palcem držím to semínko) dotknu jejího zobáčku, pohladím ho a pak jí dám to semínko. Jakmile bych zaznamenala náznak toho, že chce kousnout, tak hned s rukou uhnu zpět. Ale protože jsme to cvičily i v kleci, tak se mi to zatím ještě nestalo. Podobně to dělám i s pohlazením po zádech. Když ťapká u mne na stole před počítačem, tak si vezmu do ruky semínko a počkám, až se ke mně otočí zády. Nesmí vidět, že si to semínko beru, jinak se neotočí a žebrá o něj. Když prozkoumává zády ke mně monitor, tak ji lehce pohladím po zádech a ve chvíli, kdy se otočí, aby se ohnala po tom kdo jí sahá na záda, nabídnu jí to semínko. V tu chvíli zapomene, že jí někdo něco dělal a soustředí se na papání odměny. Pomalu si na tyto doteky začíná zvykat.

---

Amálka se již nechává drbat na hlavičce i zezadu na krku. Nejdříve jsem začínala s drbáním na hlavičce. Dala jsem jí semínko slunečnice a jak ho jedla, opatrně jsem jí sáhla na hlavičku nad zobáčkem. Postupně jsem ji drbala dál na krku. Teď už, jakmile jí začnu drbat na hlavičce, sama ji ohne, jakoby naježí peří na krku a nechá se na něm drbat. Zpočátku to vydržela jen kratičce. Jakmile jsem prstem trošku přeložila pírka na krku, tak zabručela a narovnala se. Cvičila jsem to tedy raději, když byla v kleci, kdy jsem mohla rychle vytáhnout prst a ona se nemohla po mně ohnat. Asi jí bylo ze začátku divné, co se jí to děje s peříčky. Teď už by vydržela nechat se drbat třeba půl hodiny. Alespoň mi to tak připadá.

---

Nedávno Amálka přiletěla ke mně na postel, když jsem se po obědě na chvilku natáhla a jí pustila z klece. Cupkala mi po břiše po peřině a chtěla se dostat k obličeji, což jsem jí ovšem nedovolovala (použila jsem bidélko, na němž ji vyndavám z klece), protože by mne určitě kousla. Ne proto, že by mi chtěla ublížit, ale protože je ještě mládě a to všechno nové zkouší "ochutnáváním zobáčkem". Ještě nedokáže toto ochutnávání mírnit, aby neublížila, takže je lepší nedat jí příležitost kousnout. Když tak seděla na peřině, nechala se již hladit opatrně jen špičkami prstů po křídlech a po zádech. Sice při tom občas povrčívala ( skutečně když se jí něco nelíbí, tak jakoby vrčí jako pejsek), ale nechávala se hladit.

---

Amálka začíná zkoušet, co všechno si může dovolit. Začala hlídat svůj strom a často, když procházím kolem něj a ona je na něm, zasyčí a snaží se po mně ohnat. Také již na mne jednou nalítla zezadu na hlavu, ale nepodařilo se jí přistát. V obou případech jde hned do klece a po zbytek dne s ní nemluvím. Ani dobrou noc jí nepopřeji, jen jí přikryji a zhasnu světlo. Druhý den je jako mílius a breptá na mně a chce drbat za hlavičkou. Pak je pár dnů klid, ale když jí otrne, začne to zkoušet znovu. Strom jí snížím, aby nebyla výše než mám oči a uvidíme.

---

Strom si Amálka pořád ještě brání, ale už ne tak vehementně. Dnes jsem ji nechala přijít až k ruce, protože se po ní nehnala jako dříve, ale šla hezky pomalu. Nechala jsem ji tedy položenou na stole a ona jemně zobáčkem ohmatávala a zkoumale prst. Je to další krok v získávání její důvěry.

---

Amálka už se nechá drbat, opatrně "ochutnává" moje prsty a přestává se bát ruky. Sice se občas začne vztekat a tiskne silněji, ale je hned napomenutá a když nepřestane, jde na strom nebo do klece. Ve videích je přidané jedno, jak si hraje s mými prsty a nechává se drbat.

 

pokračování -->  strana 2