Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak mít zdravého a šťastného papouška

Jsou dvě skupiny chovatelů papoušků - domácích mazlíčků. Jedni si pořizují papouška jako ozdobu svého bytu či své osobnosti - protože ho má soused, šéf, či protože to někde viděli a chtějí se také chlubit tím, že mají papouška, zvláště ty velké druhy jako je ara, kakadu či žako. A druzí si pořizují papouška jako svého kamaráda, společníka - člena rodiny. O těch prvních nemá cenu se ani bavit, protože takoví lidé by měli mít zakázáno chovat jakéhokoliv živého tvora. Ovšem ta druhá skupina je naštěstí početnější a ti chtějí svému opeřenému kamarádovi zabezpečit takové podmínky, aby byl papoušek zdravý, dožil se vysokého věku a byl i ve svém omezeném prostoru bytu či domu spokojený a šťastný. Pro tyto chovatele jsou určeny následující rady, shrnuté do jakéhosi desatera.

1. Pořízení papouška - proč? Potřebuje hlavně nás a ne věci

Ještě než si pořídíme papouška, je nutné si přiznat proč si ho chceme vlastně pořídit. Rozhodně nebude šťastný, zdravý a spokojený papoušek, který sice bude v luxusní kleci s drahým vybavením, ale bude tam "jen na ukazování" či na "chlubení se", že si můžu dovolit mít velkého a mluvícího papouška, nikdo ho nebude mít rád, nikdo se mu nebude pravidelně věnovat a budou mu jenom zabezpečeny hlavní potřeby jako je jídlo a pití. Pokud ho tedy chceme jen proto, že jsme ho u někoho viděli a byli nadšení jak mluví nebo jak je krásně vybarvený a líbilo by se nám ho také mít doma, raději si ho nekupujme. Za pár dnů, až bychom poznali co vše obnáší péče o papouška, by nás to omrzelo a papoušek by byl nešťastnou přítěží.

Rada první: pořizujme si domů papouška pouze jako společníka a buďme mu i my skutečným společníkem a věnujme mu co nejvíce svého času.

Pak bude papoušek spokojený, protože papoušek je společenský tvor. Proto žijí v přírodě v hejnech - potřebují společnost. Nebo naopak - proto potřebují společnost, protože jsou zvyklí žít v hejnech.

2. Papoušek není závazek na pár dní, někdy je to i na celý zbytek našeho života

Když si vybíráme papouška, musíme si uvědomit kolika let se může dožít a zda se mu budeme moci po celý jeho život věnovat. Papoušek není záležitost několika dnů či týdnů, ale několika let, ti větší pak i několika desetiletí. Nyní jsou velmi v módě žakové, amazoňani či arové, kteří se mohou dožít 40, 50 arové až 70 let. Je potřeba si řádně rozmyslet, jestli chceme a můžeme nechat papouška žít tak dlouho s námi. Ovšem i menší papoušci se dožívají při dobré péči přes 10 let, s čímž by měl každý dopředu počítat a pořádně si rozmyslet jak předpokládá, že jeho život bude pokračovat a co bude moci papouškovi zabezpečit. Rozhodně není dobré pořídit dítěti, třeba i již 13-15ti letému, papouška jen proto, že se mu líbí. I když se mu zpočátku bude hodně věnovat, může později odejít studovat třeba do úplně jiného města a co potom papoušek. A jestliže si pořídí někdo velkého papouška ve vyšším věku, třeba kolem 40ti až 50ti let, měl by počítat s tím, že ho papoušek může přežít a včas pamatovat na to, jak mu i nadále zabezpečit spokojený život. Třeba zjistit kdo mladý z rodiny bude mít k němu hezký vztah a papoušek ho bude také mít rád a domluvit se již mnohem dříve, že se ten člověk o papouška postará.

Rada druhá: pořizujme si takového papouška, kterému chceme a jsme schopni zajistit spokojený a kvalitní život po celou dobu jeho pravděpodobného soužití s námi.

Papoušek si zaslouží mít jistotu v naší osobě. A jestliže ho k sobě připoutáme tím, že si ho přineseme domů, máme plnou odpovědnost za to, jaký bude jeho život. To se týká samozřejmě jakéhokoliv živého tvora.

 

 

rozpracováno...